• 1. Atletika

    • Královna sportu
    • Nejvšestranější sport. odvětví
    • Pohybový základ sportů
    • Více...
  • 2. Badminton

    • Kolektivní síťová hra
    • Rychlost a dynamika
    • Rekreační sport
    • Více...
  • 3. Běžecké lyžování

    • Nejnáročnější sport
    • Všestranný rozvoj těla
    • Zimní krajina na lyžích
    • Více...
  • 4. Florbal

    • Nejvíce se rozvíjející hra
    • Nejoblíbenější školní sport
    • Týmová hra podobná hokeji
    • Více...
Naše sporty

Tuesday, 19.March 2024, 05:58

Poslední aktualizace08:22:20 AM GMT

Jindřich Polák

Jindřich Polák

Web: E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Tělesná zdatnost základem

Vaše tělesná zdatnost je jedním z předpokladů, jak se stát vyhledávaným spoluhráčem mezi kamarády. Pohodlnost a vyhýbání se tělesné námaze nikam nevede. Naopak je třeba využít každé příležitosti k tréninku základních pohybových schopností, kterými jsou RYCHLOST, OBRATNOST, VYTRVALOST A SÍLA.
Rychlost trénujeme v různých běžeckých hrách, které vyžadují rychlé starty z různých poloh, běháním krátkých úseků, štafet, plaváním krátkých vzdáleností, rychlou jízdou na kole v bezpečném prostředí a podobně.
Obratnost je velmi široký pojem. Mohli bychom ji nazvat i šikovností. Umět dobře běhat, skákat, měnit směr pohybu a neupadnout, nebo když upadnout, tak šikovně, abychom se nezranili. Trénujeme akrobacii – kotouly, přemety, stoje na rukou, nevyhýbáme se gymnastickému nářadí, atletickým disciplínám, lyžím, horskému kolu a různých míčovým hrám.
Vytrvalost znamená mít takzvaně výdrž. Vydržet běhat delší vzdálenosti v dobrém tempu, běhat na lyžích i do kopce, plavat jeden bazén za druhým ve stejném čase, při žádné hře se „neulejvat“ a vždycky propotit tričko.
Sílu, i když se vám to možná nezdá, potřebuje i florbalista. Sílu paží, nohou i trupu. Proto šplhejte, dělejte dřepy a kliky, házejte medicinbalem všemi způsoby, skákejte přes švihadlo, cvičte leh-sed a jiná cvičení na posilování břišních svalů.
Posilujte svědomitě! Při florbalu jako když to najdete!

Herní činnosti jednotlivce

Držení hokejky
Hokejku držíme asi jako lopatu, jen ruce jsou blíž, 20 – 30 cm od sebe. Při levostranném držení je pravá ruka nahoře, levá dole, při pravostranném je to opačně. Dobře si vyzkoušejte, které držení vám bude lépe vyhovovat!
Základní postoj
Všechny sportovní hry vycházejí ze základního postoje, který hráči umožňuje rychlou změnu postavení vyběhnutím jakýmkoliv směrem. Základním postojem hráče florbalu je mírný stoj rozkročný s mírně pokrčenými koleny a mírným předklonem. Váha těla je na předních částech chodidel, ramena uvolněná, hokejka v obou rukou, čepel na podlaze.
Pohyb na hřišti
Florbalista se nejčastěji pohybuje během. Vpřed, vzad, stranou, s častou změnou směru i rychlosti. Kdo nevydrží běhat, moc si nezahraje. Každý trenér hledá hráče, kteří umí nejen překvapivě nastartovat do útoku, ale ihned po ztrátě míčku se vrátí bránit vlastní branku.
Driblink
Driblink s míčkem znesnadňuje obránci odhadnout, co má driblující hráč v úmyslu – přihrávku nebo únik, vpravo nebo vlevo, vpřed nebo vzad a včas na to reagovat. Driblovat můžeme na místě i v pohybu. V plné rychlosti při úniku je zbytečný a akci by brzdil.
Naučme se oba používané způsoby driblinku:
Hokejový driblink
Se používá i ve florbalu, míček při něm přihráváme z jedné strany čepele hokejky na druhou. Přiklopením míčku zamezíme jeho odskočení.
Florbalový driblink
Je typickým florbalovým prvkem. Míček zůstává stále na forhendové straně čepele a hráč jej posunuje patkou od sebe a špičkou k sobě. Odskočení míčku opět zamezíme maximálním přiklopením čepele. Zvládnutí tohoto způsobu driblinku usnadňuje zahnutí čepele. Nácviku je třeba věnovat hodně času. Teprve až získáte jistotu, bude vám pro kontrolu míčku stačit sledovat jej jen koutkem oka, protože to hlavní, co musíte neustále sledovat, je postavení soupeřů i spoluhráčů.
Vedení míčku
Kromě vedení míčku driblinkem rozeznáváme ještě dva další způsoby:
Vedení míčku tažením
Hokejka směřuje šikmo stranou, spíše vzad, čepel k míčku přiklopena. Při držení hokejky oběma rukama je míček tažen forhendovou stranou čepele. Při držení  jednou rukou je to zpravidla na opačné straně těla a bekhendovou stranou čepele. Vedení míčku tažením se používá při obíhání soupeře nebo pronikání po křídle.
Vedení míčku tlačením hokejku většinou držíme jednou rukou, míček tlačíme před tělem forhendovou stranou čepele. Používá se při úniku, kdy v blízkosti není protihráč, který by nechráněný míček mohl blokovat. Při tomto způsobu vedení můžeme vyvinout největší rychlost. Dokážeme-li spojit únik s přesnou přihrávkou nabíhajícímu spoluhráči, je pravděpodobnost vstřelení branky značně vysoká.
Přihrávka


U každé kolektivní míčové hry patří přihrávky do základního rejstříku dovedností. K tomu, abychom je zvládli, potřebujeme umět dvě věci:
- Přijmou míček tak, aby neodskočil od čepele
- Přihrát přesně na čepel spoluhráče zpracovatelný míček, to je míček neskákající a prudký jen tak, aby jej spoluhráč  ztlumil.
To vše musíme dokázat na místě i  v pohybu!
Přihrávku přijímáme s čepelí mírně nad podlahou. Přijímáním míčku jdeme nejdříve vstříc a potom tlumíme rychlost jeho pohybu zpětným pohybem hokejky a přiklopením čepele. Míček od čepele nesmí odskočit.
Abychom mohli přesně přihrát, musíme natočit čepel hokejky tak, aby byla kolmá k předpokládané dráze pohybu míčku. Na míček tlačíme forhendovou stranou. Nemá-li se zvednout od podlahy, musí čepel zůstat stále trochu přiklopena a v poslední fázi před odehráním může být jen kolmo k podlaze.
Technika přijímání zpracování míčku bekhendovou stranou čepele je obdobná, ale obtížnější, protože bývá čepel ohnuta na opačnou stranu. Na pohybujícího se spoluhráče přihráváme do místa, kde předpokládáme, že bude při přijímání míčku.
Nácvik vyžaduje trpělivost!
Krytí míčku před soupeřem
Je několik zásad, které si musíme pamatovat a při hře je používat.
a) Míček je před soupeřem v bezpečí, když na něj protihráč nedosáhne.
b) Může-li dosáhnout, nesmí být v klidu. Musíme neustále driblovat a hledat možnost přesné přihrávky na výhodněji postaveného volného spoluhráče nebo se pomocí kličky či obhození o mantinel pokusit o samostatný únik k soupeřově brance.
c) Umožňuje-li to herní situace, snažíme se, abychom byli mezi míčkem a soupeřem, abychom jej vlastním tělem chránili před jeho zásahem. Snaží-li se soupeři i tak odebrat nám míček, bývá to většinou za cenu faulu, který podle pravidel rozhodčí trestá.
d) Při obcházení protihráče kličkou jej musíme oklamat. Naznačíme pohyb jedním směrem  a když následně  zareaguje, vyrazíme kolem něho opačnou stranou. Při kličce po ruce držíme hokejku oběma rukama, míček je na forhendové straně čepele. Při kličce přes ruku pouštíme spodní rukou hůl a tělem i volnou rukou kryjeme míček (je na bekhendové straně čepele), aby na něj soupeř nedosáhl.
Střelba na branku

Stejně jako v hokeji i ve florbalu známe dva druhy střelby – švihem a příklepem.
Střelba švihem forhendovou stranou čepele je nejpřesnější, a proto nejúčinnější. Pohyb začínáme za tělem, míček pod přiklopenou čepelí blíže k tělu. V průběhu pohybu se čepel postupně narovnává a míček přechází přes střed ke špičce čepele a při došvihu dostává určený směr.
Střelba příklepem forhendovou stranou čepele je prudká, ale málo přesná. Nápřah ani došvih hokejky nesmí přesáhnout úroveň pasu.
Střelba bekhendovou stranou hokejky je stejně jako přihrávka bekhendem podstatně obtížnější, ale vychází ze stejných zásad. Zvláště u začátečníků je málo účinná – nepřesná a málo razantní. Proto se většinou používá jen pro dorážení odražených míčků.
Střelbu nacvičujeme nejprve v klidu, později po samostatném úniku či naběhnutí na přihrávku spoluhráče. Dbejte na dodržování pravidel! Špatné návyky – nápřah nebo došvih nad úroveň pasu se těžko odstraňují!
Přeji vám, abyste ve svém sportovním růstu dostali co nejvýše a abyste za všech okolností dokázali dodržovat pravidla Fair Play.
Pokud by vás trénink herních činností jednotlivce zajímal více, podívejte se na videa na:

Celý článek...

Malý florbal

Malý florbal hrají u nás na školách a v různých sportovních organizacích již tisíce chlapců a dívek. Někteří velmi dobře, někteří dobře a u některých to vypadá, že jim hokejka zatím spíše překáží. Tento návod  by vám měl pomoci, jak se co nejrychleji zařadit do té první jmenované skupiny.

Videoukázka malého florbalu - miniflorbalu

Výzbroj a výstroj

Základním předpokladem pro každý sport  je mít alespoň minimální vybavení – výstroj a výzbroj. Hokejka je celá vyrobená z plastů a ve specializovaných prodejnách si můžete vybrat z velmi široké nabídky. Záleží na tom, kolik můžete na nákup věnovat finančních prostředků. Zkušenosti ale říkají, že nejlevnější zboží nemusí být tím nejvýhodnějším i pro začátečníka. Čepel hokejky, která je při nákupu rovná, si hráči většinou spravují zahnutím do oblouku. Položíme-li hokejku na rovnou plochu, nesmí prohnutí přesáhnout 3 cm. Při forhendovém držení – pravostranném nebo levostranném, je čepel vždy prohnuta vzad. Opačná strana čepele je bekhendová. Míček je také z plastu, má průměr 72 mm a 26 otvorů. Prodává se v různých barvách i kvalitě. Oblečení: stačí trenýrky, tričko a hlavně vhodná sálová obuv. Pro utkání musí mít všichni hráči jednoho družstva stejné oblečení.

 

Pravidla malého florbalu

1. Hrací plocha, branky. Branka má rozměry 90x60x4 cm

2. Hrají čtyři hráči, dovolena jsou i smíšená družstva dva chlapci a dvě dívky. Počet hráčů v družstvu minimálně osm. Hraje se bez brankáře, střídat možno kdykoli v průběhu hry.

3. Hrací doba 2x15 min.

4. Zahájení hry

Míček je na středovém bodu, protihráči  čelem proti  sobě ve směru útoku, čepele hokejek rovnoběžně na zemi v blízkosti míčku. Na signál rozhodčího se snaží rozehrát míček svým spoluhráčům, kteří stojí na vlastní polovině nejméně 3 m od rozehrávajících. Stejným způsobem se hra zahajuje po vstřelení branky. Přímo z rozehrání nelze vstřelit branku.

5. Autový úder

Provádí hráč z místa, kde míček opustil hrací plochu 1 m od mantinelu a to do tří vteřin od pokynu rozhodčího. Nesmí být proveden tažením. Protihráči minimálně ve vzdálenosti 3 m. Přímo z autového úderu branka neplatí.

6. Dosažení branky

Platná branka: Branky může útočící hráč dosáhnout jen hokejkou. Vystřelí-li míček a ten se od spoluhráče odrazí do branky, aniž je úmyslně usměrněn, branka platí. Od bránících hráčů platí vlastní branka vždy – hokejkou, rukou, nohou, tělem!

Neplatná branka: Branka neplatí, byla-li dosažena úmyslným usměrněním míčku útočícím spoluhráčem jinak než hokejkou. Dále neplatí, byl-li útočící hráč v okamžiku střelby v brankovišti jakoukoli částí těla, nebo nepřešel-li míček brankovou čáru celým objemem.

7. Přestupky

Je zakázáno:

- Sekání do hokejky, těla protihráče

- Hákování, nadzvedávání a držení hokejky protihráče

- Hra ve výskoku

- Hraní hlavou, rukama

- Přihrávka nohou, vícekrát než jedno přiklepnutí při zpracování míčku

- Hraní hokejkou nad koleny nebo mezi nohama protihráče

- Strkat, nabíhat, držet protihráče

- Hra v kleče na obou kolenou

- Nedodržení 3 m odstupu, zdržování hry nerozehrání do 3 vteřin

- Hra v brankovišti

- Nápřah nebo došvih hokejky při střelbě nad výši pasu

- Házení hokejkou, nesportovní chování

Tresty za porušení pravidel:

- Volný úder (ne tažením) z místa přestupku, který provádí hráč družstva, které se neprovinilo. Protihráči opět ve vzdálenosti nejméně 3 m, branka z volného úderu platí!

- Vyloučení hráče na 2 min. za hrubé a opakované porušení pravidel a také v případě, že na hřišti je více hráčů, než je dovoleno. Hráč opouští hřiště, jeho družstvo hraje v oslabení. Rozehrává se z místa přestupku volným úderem.

- Trestné střílení za faul v brankové příležitosti a za pobyt hráče v brankovišti. Střílí se ze sedmimetrového bodu do prázdné branky.

8. Hra v brankovišti

Hrát hokejkou v brankovišti smějí všichni hráči, pokud se jeho plochy nedotýkají jakoukoli částí těla, stojí, klečí nebo leží v brankovišti. Proviní-li se útočící hráč, je jeho družstvo potrestáno volným úderem z okraje brankoviště. Proviní-li se bránící hráč, je jeho družstvo potrestáno trestným střílením.

Na závěr si pamatujte: ROZHODČÍ  MÁ  VŽDY  PRAVDU!!!


 

Celý článek...

 

Tyto cviky jsou vhodné na rozcvičení, zahřátí celého těla i pro rozvoj kondice nebo-li líný aerobic. Jakmile zvládnete sezení na míči s pohyby rukou a pánve, tak přejděte na výuku houpání a poskakování nahoru a dolů s dlaněmi položenými z boku na míči. Do houpání přidávejte různé pohyby horních končetin (upažení, vzpažení, předpažování, tleskání apod.). Jejich výchozí i konečná poloha je u začátečníků v připažení s dlaněmi položenými z boku na míči. Později přidávejte pohyby dolních končetin (přednožování, unožování aj.), které spojujte s pohyby rukou a celého těla do jednoduchých pohybových celků - sestav. Až získáte jistotu v rovnováze, pak můžete provádět i další náročnější skoky (viz. videa níže). Pozor na správné provedení, aby nedošlo k úrazu...

Pérování způsobuje nepřetržité zatěžování a odlehčování meziobralových plotének. Tím se ploténky méně opotřebovávají a jsou lépe zásobovány živinami z okolní tělní tekutiny. Nepřetržitým pérováním procvičujete rovnováhu, zahříváte celý organismus, dynamicky posilujete celé svalstvo zad, svalstvo pánevního dna, svaly nohou, břicha a pohyblivost paží.

Příklady pro cvičení na velkém míči - líný aerobic

Více videí od Hanky Kynychové na Hejbejtese.tv

 

 

 

 

Použité zdroje:

H. Jarkovská: 264 cvičení na velkém míči

www.youtube.com

www.hejbejse.tv

www.fitnesstv.cz

Celý článek...

Strana 3 z 8
loga-eu
Nacházíte se zde: Jindřich Polák