Představení sportů (21)
Sport a pohyb, který přináší, jsou hlavními důvody vzniku tohoto projektu. Získejte o nich co nejvíce informací.
S badmintonem se dá začít mezi 6-8 rokem. Cesta k vrcholovému výkonu je velmi dlouhá, trvá více než 13 let (badmintonista dosahuje vrcholu ve věku 21-25 let). Hlavním heslem pro trénink dětí (v jakémkoliv sportu) je "DÍTĚ NENÍ MALÝ DOSPĚLÝ". Tento fakt musíme respektovat a přizpůsobit tomu tréninkové podmínky i cíle. Hlavní zásadou tedy je předpoklad přizpůsobení tréninku věku. Věková specifika jsou především:
- tělesné proporce (intenzivní růst),
- funkce orgánů (dozrávání orgánů těla a jejich funkcí),
- různorodá psychika a odlišné chování (změna v psychickém vývoji),
- změny ve výkonnosti (výkonnost v pohybových činnostech se zvyšuje).
Psychomotorický vývoj dítěte není předmětem tohoto článku, proto jen krátce. Více na toto téma najdete například ZDE.
Mladší školní věk (6-12 let)
1. Oblast anatomická: plynulý růst orgánů, zvyšuje se odolnost organismu, zdůrazňujeme správné držení těla (vyvíjí se kostra).
2. Oblast psychická: názorové vnímání (předvedení cviku), problém se soustředěním (změna aktivit), rozvoj smyslu pro fair-play.
3. Oblast motorická: tzv. zlaté pohybové období (rozvoj obratnosti, pohyblivost, růst rychlosti), nejsou zásadní rozdíly mezi dívkami a chalpci. Základem je učení je hra.
4. Přístup trenéra: herní principy, pestrá skladba tréninkové jednotky.
V badmintonu učime děti (tzv. základní badmintonový trénink):
- základní technice úderů a práci nohou,
- základy taktiky,
- pravidlům (později soutěže),
- trénink nezaměřujeme jednostranně na badminton, ale věnujeme se i ostatním sportovním aktivitám,
- vytvoření návyku na pravidelný trénink (kladný vztah ke sportu).
V oblasti tělesné přípravy se zaměřujeme:
- na koordinaci,
- reakční rychlost,
- pohyblivost,
- sílu (pouze s vahou vlastního těla),
- aerobní vytrvalost přirozená - hry,
- vyhýbáme se anaerobnímu tréninku!!!
Starší školní věk (11-15 let)
1. Oblast anatomická: období puberty (zásadně se mění vnitřní prostředí organismu, hmotnost a výška) - typická je "klackovitost", neohrabanost.
2. Oblast psychická: období vzdoru - náladovost, citový život, kritičnost, orientace na sebe sama. Rozvoj logického a abstraktního myšlení. Děti se dovedou soustředit delší dobu.
3. Oblast motorická: roste výkonnost, zvyšují se rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Vhodné období pro rozvoj rychlosti, problémy s obratoností (nutný základ z mladšího věku, který dále rozvíjíme).
4. Přístup trenéra: ternér by měl být taktní a diskrétní, osobní příklad.
V badmintonu učíme děti:
- úderová technika,
- technika pohybu po dvorci - růst taktiky a herní inteligence,
- pravidelné soutěže,
- začátek anaerobního tréninku (rychlostní vytrvalost) a posilovacího tréninku (s mírnou zátěží - expandery, overbaly, gymbaly, lehké činky, medicimbaly, vlastní tělo aj.),
- zvyšuje se specializace na úkor základního tréninku (všestranost nesmí zmizet!!!).
V oblasti tělesné přípravy se zaměřujeme:
- aerobní vytrvalost,
- pohyblivost (důležitá jsou strečinková cvičení),
- další rozvoj síly, rychlosti a obratonsti.
Dorostový věk (15-18 let)
1. Oblast anatomická: vyrovnání pubertálních nesrovnalostí, dokončení růstu a vývoje orgánů.
2. Oblast psychická: vysoké abstraktní myšlení a vysoká míra logického uvažování. Ustalují se zájmy a potřeby.
3. Oblast motorická: dochází k rozvoji všech pohybových schopností.
4. Přístup trenéra: větší obtíže u chlapců (odmlouvání, hrubost), vedení k samostatnosti a odpovědnosti za jeho jednání. Velký vliv má kolektiv.
V badmintonu se soustředíme (tzv. specializovaný trénink):
- učení pokročilým úderům (např. klamavé údery, smeče),
- nové taktické dovednosti (např. čtení hry soupeře),
- pravidelný trénink a soutěže (ty se stávají součástí tréninkového programu).
V oblasti tělesné přípravy se zaměřujeme:
- aerobní a anaerobní trénink,
- posilování se závažím.
Všechny etapy tréninku dětí a mládeže by měly obsahovat radost a dobrý pocit ze hry a tréninku!
Rozměry hřiště, výška sítě
Hřiště pro dvouhru
Hřiště pro čtyřhru
Počítání
Hraje se bez ztrát, na dva vítězné sety do 21 bodů. Za stavu 20:20 se uplatní pravidlo, kdy vítěz musí získat o dva body více než poražený. Za stavu 29:29 vyhrává ten, kdo první dosáhne 30. bodu.
Hráči mění strany po skončení prvního setu, před začátkem třetího setu (pokud se hraje) a ve třetím setu, když jedna ze stran poprvé dosáhne 11 bodů. Mezi 1. a 2. setem stejně jako mezi 2. a 3. setem je přestávka v délce 120 s. V každém setu je přestávka 60 s, když je dosaženo 11 bodů.
Podání
Podávající i přijímací stojí uvnitř příčně protilehlých polí pro podání. Míč musí být udeřen pod úrovní pasu. Strana, která získala podání, servíruje tak dlouho, dokud vítězí ve výměnách.
Strana, která zvítězila v předchozím setu, podává v následujícím setu jako první.
Podání ve dvouhře
Z pravé strany se podává vždy na začátku a při sudém počtu dosažených bodů, z levé strany se podává při lichém počtu dosažených bodů.
Podání ve čtyřhře
Z pravé strany se podává vždy na začátku. Při zisku sudém počtu dosažených bodů podává hráč stojící vpravo. Při lichém počtu dosažených bodů podává hráč stojící vlevo.
Stejný hráč podává, dokud podávající strana neudělá chybu, pak podává druhá strana. Každá strana má jen jedno podání.
Hlavní chyby
Podání není správně provedeno (letí mimo vyznačené pole pro podání, míč je udeřen nad pasem).
Míč letí mimo hřiště – aut.
Míč projde sítí nebo pod sítí.
Míč letí do sítě.
Míč se dotkne těla hráče.
Míč je udeřen na straně protihráče.
Hráč se dotkne sítě tělem nebo raketou.
Hráč se dotkne míče dvakrát za sebou.
Zdroj informací:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Badminton
M. Novotná, T. Mendrek: Badminton, Grada Publishing a.s., 2007
Úvodem o pohybových hrách
Při nácviku herních činností jednotlivce ve sportovních hrách postupujeme od průpravných her k herním cvičením. Po dosažení určité kvalitativní úrovně technické a taktické začínáme s jejich zdokonalováním. Při zdokonalování herních činností jednotlivce ve sportovních hrách používáme částečně herní cvičení, ve větším rozsahu přípravnou, řízenou a volnou hru. Efektivní je i využití pohybových her jako specifických forem cvičení. Méně náročné pohybové hry, které nevyžadují dokonalé ovládání herních činností jednotlivce, se uplatňují v nácviku. Pohybové hry se složitějšími pravidly, ve kterých navíc přichází i k soubojům hráčů vzhledem na cíl hry, jsou vhodné pro zdokonalování. Hlavní znak pohybových her - soutěživost zvyšuje zájem hráčů, intenzitu cvičení a především připravuje hráče na herní situace typické pro jednotlivé sportovní hry.
Pohybové hry pro badminton
Obíhaná
Jak můžete vidět na přiloženém videu, jde o klasické vyřazování hráčů pomocí obíhání. Jde o hru jednotlivců, kteří se snaží vyřadit soupeře a dostat se až do finále (zůstanou poslední dva hráči), které se hraje např. na jeden vítězný míček. Při obíhání pozor na síť (lépe je obíhat mimo stojany)!!!
Badmintonový volejbal
Dvě čtvercové herní plochy oddělte badmintonovou (volejbalovou) sítí nebo širší stuhou nataženou ve výši 155 cm nad zemí. Velikost čtverců je závislá na počtu hráčů. Když proti sobě nastoupí dvě dvojice, postačí rozměry badmintonového hřiště. Při hře trojic, čtveřic nebo větších týmů herní území zvětšujte. Pak hrajete badminton podle pravidel volejbalu. Na každé straně se mohou míčku dotknout nanejvýš tři hráči, potom ho musí poslat přes síť soupeřům. Nikdo nesmí udeřit do míčku dvakrát za sebou. Blokování je zakázáno. Hraje se na sety podle dopředu určeného počtu bodů.
Literatura
M. Zapletal a kolektiv: Velká encyklopedie her III - Hry na hřišti a v tělocvičně
Video - www.youtube.com/user/scanyd
Doporučení pro začátečníky
Florbal vyžaduje od hráčů zručnost, rychlost, obratnost, postřeh a zvládnutí hry s hokejkou. Zvládnutí techniky ovládání míče hokejkou je náročné a vyžaduje především kázeň hráčů, jejich sebeovládání a dostatek prostoru. Zásadní podmínkou je zajištění bezpečnosti hráčů. Pravidla se snaží omezit nebezpečné situace (jako je hákování, sekání, nadzvednutí hokejky, hra vysokou holí, hraní hokejkou mezi nohama, házení hokejkou i velikost nápřahu a došvihu, který nesmí přesáhnout úroveň pasu atd.), ale i tak vyžaduje příprava na utkání mimo jiné velkou péči při nácviku ovládání hole s ohledem na respektování pravidel. Příprava hráčů vyžaduje dále procvičování vedení míče, přihrávání míče hokejkou, střelbu na cíl i chytání. Pro cvičnou hru u menších dětí můžeme použít molitanový míček.
Průpravné hry pro florbal
Potřebné pohybové dovednosti mohou děti rozvíjet pomocí pohybových her. Soubor her pro dětí od 5 do 11 let zaměřené na posouvání a odpalování.
Postrkovaná o závod
Hra zaměřená na vedení míče po určité trase k metě – rozvíjí rychlost a obratonost. Ke hře budeme potřebovat malé míčky, hokejky nebo papírové pálky ze srolovaných novin.
Popis hry: Děti se rozdělí do družstev podle počtu hráčů. První drží v ruce hokejku. Před každým družstvem je na startovní čáře položený míč. Na signál vedoucího se první dítě z družstva snaží dostat míč postrkováním k metě umístěné asi 5 metrů před družstvem. Tam míč zvedne, běží s ním zpět k družstvu, uloží ho na startovní čáru, hokejku předá následujícímu hráči a zařadí se na konec svého družstva. Vítězí družstvo, které se dříve vystřídá v plnění úkolu.
Metodické poznámky: Vedoucí hru sleduje, dbá na bezpečnost dětí. Hra je vhodná pro děti, které ovládají pohyb s vedením míče. Variantou hry může být vedení míče prostorem s různými překážkami (kužely, lavičky, bedny, obruče aj.), různým způsobem běhu (cval stranou, pozadu aj.) i s různými úkoly (střelba do vymezeného prostoru, střelba na branku, nahrávka o spoluhráče aj.).
Pěšinka domů
Hra zaměřená na postrkování a rychlost. Pomůcko v této hře budou papírové koule nebo míčky, noviny srolované do ruličky nebo hokejka.
Popis hry: Hráči se rozdělí do dvou nebo více družstev. Na hrací ploše se vyznačí drahami pěšinky pro jednotlivá družstva (musí mít stejnou délku i tvar) a pro motivaci dětí mohou končit domečkem. Na signál se hráči snaží postrkovat své míče po pěšince od startu až do domečku.
Metodické poznámky: Pro mladší děti volíme kratší a jednodušší dráhu. Skupiny starších dětí mohou soutěžit, která rychleji dosáhne domečku. Na dráze je vždy pouze jeden hráč, další vyráží teprve po dosažení předešlého hráče do domečku.
Vykopávání brambor
Hra zaměřená na postrkování a rychlost, ke které budeme potřebovat papírové koule a papírové hole ze srolovaných novin.
Popis hry: Hrají dvě skupiny hráčů proti sobě. Cílem hry je získat co nejvíce papírových koulí pro svou skupinu a postrkováním je dopravit na své území. Na hrací ploše jsou na dvou protilehlých stranách vyznačena domácí území (kruh nebo čtverec) a uprostřed hrací plochy je vyznačeno dvěma čarami pole brambor široké tak, aby na sebe hráči nedosáhlí ani holemi (asi 1,5 – 2 metry). Hráči se určí pořadí, ve kterém budou startovat, nebo se postaví za sebou do zástupu. Na znamení vyběhne z každé skupiny jeden hráč z domácího území a snaží se pálkou dosáhnout na papírovou kouli, kterou postrkuje po zemi domů – do označeného území. Jakmile se vrátí zpět, běží jeho spoluhráč. Hraje se tak dlouho, dokud jsou na poli brambory. Po vykopání poslední brambory si mohou družstva porovnat jejich počty.
Metodické poznámky: Hra se hraje záměrně s papírovými pomůckami, aby se hráči vzájemně nezranili, protože dětem jde o rychlost a v zápalu hry nestačí sledovat okolí. Proto také vybíhají hráči jednotlivě. Hra musí být přehledná a bezpečná.
Hra dvojic
Hra je zaměřena na házení, chytání, odpalování, koulení, odbíjení a souhru ve dvojici. Ke hře budeme potřebovat míče a další pomůcky podle činnosti.
Popis hry: Hráči vytvoří dvojice a snaží se o co nejvíce přihrávek určeným způsobem. Přihrávky si mohou děti počítat, nebo je počítá vedoucí hry. Hra končí špatnou přihrávkou. Vzdálenost si mohou zvolit hráči podle uvážení, nebo ji zvolí vedoucí hry.
Metodická poznámka: U nejmenších dětí volíme jednodušší činnosti a postupně hru ztěžujeme. Dvojice se mohou měnit a děti tak mohou vyzkoušet spolupráci při velmi jednoduché hře.
Na pásma
Hra zaměřená odpal, na odhad síly a techniku s hokejkou. Pomůcky – různé pálky, hokejky s míčky.
Popis hry: Na hrací ploše vyznačíme místo pro hráče a několik pásem – potok, rybník, řeku, moře, oceán. Jednotlivá pásma jsou široká podle možností hráčů. Hráči s postupně trefují do jednotlivých pásem způsobem, který určí vedoucí hry. Cílem hry je správný odhad síly potřebné k umístění míče do území a volba odpovídající techniky.
Metodické poznámky: Na začátku hry je potřeba především u mladších dětí ponechat volnost při volbě pohybu, například při odpalování. Potom jim určíme pravidlo, jakým způsobem bude míček umisťovat do pásem. Pro zkušenější hráče volíme vzdálenější a užší pásma a můžeme počítat body za správné umístění míčku.
Literatura:
B. Borová: Míče, míčky a hry s nimi. Portál, 2001.
