Oficiální stránky projektu pohybspaja.eu

Badminton je individuální olympijský raketový sport. Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě. Jeho přímým předchůdcem je indická poona.
Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo vymezené území nebo neodehrání protivníkem správně zahraného míčku.
Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Během jediného zápasu hráč naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje i 300 km/h; Cílem hry je umístit míč přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl (nebo se dotkl soupeře či jeho oděvu). Chybou je tedy, pokud míč spadne do sítě nebo mimo pole soupeře.
Badminton je individuální sport, zahrnující pět disciplín: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen, smíšená čtyřhra.

(toliko o badmintonu Wikipedie)

Krátké představení

Podstatou hry je odrážení péřových míčků raketami přes vyšší síť. Dnešní varianta hry vznikla z indické hry „poona“ a do Anglie byla přenesena v roce 1860. Začala se hrát na panství vévody z Badmintonu (odtud název hry). Roku 1887 byl založen první badmintonový klub a vznikla pravidla. Do československá se tento sport dostal až v 50. letech 20. století. V badmintonu se pořádají soutěže mužů i žen a to jak ve dvouhrách tak čtyřhrách.

Doporučení pro začátečníky

Herní činnosti jsou náročné na postřeh, na rychlou změnu pohybu a vyžadují značnou pohybovou úroveň hráče, dobré ovládání rakety a dobrou fyzickou kondici. Proto se hráči musí pro hru dlouhodobě připravovat, trénují techniku úderů i kondici. Vlastnosti míčku komplikují odhad jeho letu a možnosti jeho odehrání. Přestože badminton vypadá pro dětí lákavě, není pro ně snadný. Pohybově vyspělé děti mohou odrážet míček ve dvojici nebo zkoušet odrážet míček přes síť, a to nejlépe ve dvojici s dospělým nebo zkušenějším spoluhráčem.

Průpravné hry pro badminton

Potřebné pohybové dovednosti mohou děti rozvíjet pomocí pohybových her. Soubor her pro dětí od 6 do 15 let zaměřené na odpalování.

Krmení dravé zvěře

Pomůckou jsou dřevěné nebo papírové hole, rakety na softtenis  nebo badminton, molitanové míčky.

Popis hry: Hráči si vyznačí v prostoru hrací plochy čtverce (žiněnky) nebo kruhy (obruče) a do nich nakreslí nebo umístí obrázek zvířete (klece s dravými zvířaty). Potom od startovní čáry postupně pálkují míčky směrem ke klecím. Komu se podaří zasáhnout klec se zvířetem (nakrmit zvíře), dostává bod nebo obrázek zvířete. Hra se hraje, dokud nejsou všechna zvířata nakrmena. Po ukončení hry si hráči porovnávají získané body.

Metodické poznámky: Při hře je možné motivovat hráče k většímu odpálení míčku prodlužováním vzdálenosti od klecí, případně více body za zasažení vzdálenější klece se zvířetem.

Cvičený balonek

Pomůckou je pro každého papírová nebo dřevěná hůl a nafukovací míček.

Popis hry: Každý hráč drží hůl, na jejím konci je přivázaný nafukovací balonek (doporučená délka provázku je 1 metr). Úkolem každého hráče je citlivě odrážet míček a udržet ho co nejdéle nad zemí. Starší hráči ji mohou počítat počet odrazů.

Metodické poznámky: Starší a zkušenější hráči mohou hrát na čas nebo na maximální počet odrazů. Při jiné variantě hry má každý hráč dvě pálkovací hole. V každé ruce drží jednu a snaží se odehrát míček střídavě pravou i levou rukou.

Na papunca

Ke hře budeme potřebovat molitanový míček (košíček) a raketu.

Popis hry: Na zemi se označí velké kolo (asi 1 metr). Vylosovaný hráč stojí u kruhu, nadhodí a odrazí míček kamkoliv do prostoru kolem. Ostatní hráči stojí volně v hracím prostoru a snaží se míček co nejrychleji chytit. Kdo míč chytne nebo zdvihne ze země, zastaví se na místě a snaží se zasáhnout středové kolo. Jestliže se trefí, stává se středovým hráčem v další hře. Pokud se do kruhu netrefí, pálkuje opět první hráč.

Metodická poznámka: Hra je poměrně rychlá a jednoduchá. Hráči, kteří pálkují míček, mohou zvolit libovolný směr i sílu úderu. U mladších dětí vymezíme každému určitý prostor, který mají sledovat. Zkušenějším hráčům ponecháme volné rozestavení.

Na pásma

Hra zaměřená na více činností – koulení, házení, kopání, odpalování. Pomůcky – koule, míče, různé pálky s míčky.

Popis hry: Na hrací ploše vyznačíme místo pro hráče a několik pásem – potok, rybník, řeku, moře, oceán. Jednotlivá pásma jsou široká podle možností hráčů. Hráči s postupně trefují do jednotlivých pásem způsobem, který určí vedoucí hry. Cílem hry je správný odhad síly potřebné k umístění míče do území a volba odpovídající techniky.

Metodické poznámky: Na začátku hry je potřeba především u mladších dětí ponechat volnost při volbě pohybu, například při odpalování. Potom jim určíme pravidlo, jakým způsobem bude míček umisťovat do pásem. Pro zkušenější hráče volíme vzdálenější a užší pásma a můžeme počítat body za správné umístění míčku.

Hra dvojic

Hra je zaměřena na házení, chytání, odpalování, koulení, odbíjení a souhru ve dvojici. Ke hře budeme potřebovat míče a další pomůcky podle činnosti.

Popis hry: Hráči vytvoří dvojice a snaží se o co nejvíce přihrávek určeným způsobem. Přihrávky si mohou děti počítat, nebo je počítá vedoucí hry. Hra končí špatnou přihrávkou. Vzdálenost si mohou zvolit hráči podle uvážení, nebo ji zvolí vedoucí hry.

Metodická poznámka: U nejmenších dětí  volíme jednodušší činnosti a postupně hru ztěžujeme. Dvojice se mohou měnit a děti tak mohou vyzkoušet spolupráci při velmi jednoduché hře.

Pálkovaná do čtverce

Hra je zaměřena na házení, odpalování - rozvíjí  obratnost. Ke hře budeme potřebovat míček (tenisák, softbalový míček apod.), pálku nebo raketu.

Popis hry: Vyznačte na hřišti čtverec o straně dva metry. Na každou stranu čtverce se postaví jeden hráč s pálkou (raketou) v ruce. Druhá čtveřice hráčů stojí asi v 5 až 10 metrové vzdálenosti od pálkařů a hází malý míček tak, aby dopadl do čtverce. Pálkaři se tomu snaží zabránit a letící míček odpalují. Když míček spadne do čtverce, obě mužstva si vymění role.

Metodická poznámka: Počítá se jen první dotek země, jestliže míček skočí do čtverce po odrazu od země, není to platný zásah. Místo čtveřic hrají někdy jen trojice nebo dvojice.

Na dědka

Hra je zaměřena na házení, odpalování. Rozvíjí rychlost a obratnost. Ke hře budeme potřebovat míček a pálku.

Popis hry: Hráči nejdříve vyznačí na hřišti dva kruhy, jeden větší a druhý menší. Mezi kruhy je vzdálenost 15-20 kroků. U většího kruhu stojí všichni hráči až na jednoho, kterému při rozpočítání před hrou připadla úloha dědka. Dědek se postaví do hřištěm kamkoliv do menšího kroužku. Hráči pak jeden po druhém nastupují do velkého kruhu, nadhodí si míček do výšky a pálkou ho odrazí co nejdál do hřiště. Dědek se pustí za letícím míčkem. Pálkař vyběhne z velkého kruhu a utíká k menšímu kruhu, tam pálkou třikrát udeří o zem a co nejrychleji se vrací do velkého "odpalovacího" kruhu. Dědek se snaží pálkaře zajmout, ještě než doběhne zpátky. Může po něm hodit míček, nebo se ho dotknout míčkem drženým v ruce. Pokud se mu to povede než se pálkař vrátí zpět, odvede si ho do malého kruhu jako zajatce a pomocníka. Na pálku nastoupí další hráč. Odpálený míček chytají dva - dědek a pomocník. Pomocníků během hry neustále přibývá. Ostatní hráči se střídají v odpalování a běhají tak dlouho, dokud nejsou všichni pozajímáni. Kdo se udrží na pálce nejdéle, přebírá v příštím kole hry roli dědka.

Metodická poznámka: Hra je možná hrát i s badmintonovou raketou a softtenisovým míčkem. Pokud se hráč do pálky nebo rakety míčkem netrefí, může se rovnou zařadit do role pomocníka. Hru si můžete i dále libovolně upravovat - počtem hráčů, mohou proti sobě hrát i více družstev s více dědky atd.

Literatura:

B. Borová: Míče, míčky a hry s nimi. Portál, 2001.

M. Zapletal a kolektiv: Velká encyklopedie her III - Hry na hřišti a v tělocvičně, Olympia, 1987.

Běhat, skákat, házet a překonávat nejrůznější překážky  – to vše patří k základní výbavě každého dítěte od nejútlejšího věku. 
Atletika se snaží naučit děti běžet co nejrychleji, skočit co nejdál a nejvýš a co nejdál dohonit. Atletice se říká „královna sportů“, protože její disciplíny, i když různorodé, vycházejí z přirozených pohybů člověka a ovlivňují jeho celkovou zdatnost. Atletika dává základ všem ostatním sportům. Bez atletické přípravy se neobejdou sportovci mnoha dalších odvětví: fotbalisté, hokejisté, tenisté, lyžaři a další. Bez „fyzičky“ by sportovec v současné světové konkurenci jen s výborně zvládnutou technikou daného sportovního odvětví nemohl obstát. Atletické disciplíny jsou i součástí samostatných sportovních odvětví, například triatlonu (běh na 10km) nebo moderního pětiboje (běh na 3km).

Pro atletiku v dětských kategoriích jednoznačně hovoří pestrost disciplín a také možnost okamžitého porovnání výkonnosti. Děti rády soutěží  a k tomu mají při atletice spoustu možností. Výuka atletiky je vhodná zejména proto, že upevňuje základní pohybové dovednosti jako je chůze, běh, skoky, hody, které jsou nezbytné pro běžný život dětí i pro řadu sportovních činností.
Výhodou atletických disciplín je jejich „spravedlnost“, která je dána tím, že atletické výkony jsou objektivně změřitelné a umožňují okamžité vyhodnocení výsledků.
Další nespornou výhodou základních disciplín atletiky je, že nevyžadují zvláštní vybavení  - stopky a pásmo se najdou snad v každé škole a házet se dá, když to jinak nejde, i v přírodě. Dětem stačí jen tepláky, tričko, tenisky  a chuť sportovat.   

 (toliko metodická příručka ATLETIKA vydaná ČAS ve spolupráci s NIDM - kráceno)

Běh nebo chůze na lyžích je způsob dopravy použitelný v zasněženém terénu, zejména je-li chůze bez lyží nemožná nebo značně obtížná a pomalá. Používá se zejména v turistice a rekreačním sportu, ale také k praktické dopravě v horských oblastech mimo upravované silnice. Dnes se k chůzi a běhu na lyžích obvykle užívají speciální lyže, běžky, v minulosti se užívaly univerzální lyže pro chůzi i sjezd. Obdobnou praktickou funkci jako běžky zčásti plní i sněžnice, které však neumožňují skluz po sněhu.

Běh na lyžích je také sportovní závodní lyžařská disciplína, ve které je cílem zdolat danou trať na lyžích v co nejkratším čase. První závody se uskutečnily v Norsku již v 17. století. Ve střední Evropě se první závody uskutečnily roku 1893. Na programu olympijských her se běžecké lyžování poprvé objevuje v roce 1924 v Chamonix ve formě závodu na 18 a 50 km a závodu sdruženého (dnes severská kombinace). Roku 1936 byl na program olympijských her přidán štafetový běh 4×10 km.