Oficiální stránky projektu pohybspaja.eu

Vaše tělesná zdatnost je jedním z předpokladů, jak se stát vyhledávaným spoluhráčem mezi kamarády. Pohodlnost a vyhýbání se tělesné námaze nikam nevede. Naopak je třeba využít každé příležitosti k tréninku základních pohybových schopností, kterými jsou RYCHLOST, OBRATNOST, VYTRVALOST A SÍLA.

Rychlost trénujeme v různých běžeckých hrách, které vyžadují rychlé starty z různých poloh, běháním krátkých úseků, štafet, plaváním krátkých vzdáleností, rychlou jízdou na kole v bezpečném prostředí a podobně.

Obratnost je velmi široký pojem. Mohli bychom ji nazvat i šikovností. Umět dobře běhat, skákat, měnit směr pohybu a neupadnout, nebo když upadnout, tak šikovně, abychom se nezranili. Trénujeme akrobacii – kotouly, přemety, stoje na rukou, nevyhýbáme se gymnastickému nářadí, atletickým disciplínám, lyžím, horskému kolu a různých míčovým hrám.

Vytrvalost znamená mít takzvaně výdrž. Vydržet běhat delší vzdálenosti v dobrém tempu, běhat na lyžích i do kopce, plavat jeden bazén za druhým ve stejném čase, při žádné hře se „neulejvat“ a vždycky propotit tričko.

Sílu, i když se vám to možná nezdá, potřebuje i florbalista. Sílu paží, nohou i trupu. Proto šplhejte, dělejte dřepy a kliky, házejte medicinbalem všemi způsoby, skákejte přes švihadlo, cvičte leh-sed a jiná cvičení na posilování břišních svalů.

Posilujte svědomitě! Při florbalu jako když to najdete!

Hokejku držíme asi jako lopatu, jen ruce jsou blíž, 20 – 30 cm od sebe. Při levostranném držení je pravá ruka nahoře, levá dole, při pravostranném je to opačně. Dobře si vyzkoušejte, které držení vám bude lépe vyhovovat!

Všechny sportovní hry vycházejí ze základního postoje, který hráči umožňuje rychlou změnu postavení vyběhnutím jakýmkoliv směrem. Základním postojem hráče florbalu je mírný stoj rozkročný s mírně pokrčenými koleny a mírným předklonem. Váha těla je na předních částech chodidel, ramena uvolněná, hokejka v obou rukou, čepel na podlaze.

Florbalista se nejčastěji pohybuje během. Vpřed, vzad, stranou, s častou změnou směru i rychlosti. Kdo nevydrží běhat, moc si nezahraje. Každý trenér hledá hráče, kteří umí nejen překvapivě nastartovat do útoku, ale ihned po ztrátě míčku se vrátí bránit vlastní branku.

Driblink s míčkem znesnadňuje obránci odhadnout, co má driblující hráč v úmyslu – přihrávku nebo únik, vpravo nebo vlevo, vpřed nebo vzad a včas na to reagovat. Driblovat můžeme na místě i v pohybu. V plné rychlosti při úniku je zbytečný a akci by brzdil.

Naučme se oba používané způsoby driblinku:

Se používá i ve florbalu, míček při něm přihráváme z jedné strany čepele hokejky na druhou. Přiklopením míčku zamezíme jeho odskočení.

Je typickým florbalovým prvkem. Míček zůstává stále na forhendové straně čepele a hráč jej posunuje patkou od sebe a špičkou k sobě. Odskočení míčku opět zamezíme maximálním přiklopením čepele. Zvládnutí tohoto způsobu driblinku usnadňuje zahnutí čepele. Nácviku je třeba věnovat hodně času. Teprve až získáte jistotu, bude vám pro kontrolu míčku stačit sledovat jej jen koutkem oka, protože to hlavní, co musíte neustále sledovat, je postavení soupeřů i spoluhráčů.

Kromě vedení míčku driblinkem rozeznáváme ještě dva další způsoby:

Hokejka směřuje šikmo stranou, spíše vzad, čepel k míčku přiklopena. Při držení hokejky oběma rukama je míček tažen forhendovou stranou čepele. Při držení  jednou rukou je to zpravidla na opačné straně těla a bekhendovou stranou čepele. Vedení míčku tažením se používá při obíhání soupeře nebo pronikání po křídle.

Vedení míčku tlačením hokejku většinou držíme jednou rukou, míček tlačíme před tělem forhendovou stranou čepele. Používá se při úniku, kdy v blízkosti není protihráč, který by nechráněný míček mohl blokovat. Při tomto způsobu vedení můžeme vyvinout největší rychlost. Dokážeme-li spojit únik s přesnou přihrávkou nabíhajícímu spoluhráči, je pravděpodobnost vstřelení branky značně vysoká.

U každé kolektivní míčové hry patří přihrávky do základního rejstříku dovedností. K tomu, abychom je zvládli, potřebujeme umět dvě věci:

- Přijmou míček tak, aby neodskočil od čepele

- Přihrát přesně na čepel spoluhráče zpracovatelný míček, to je míček neskákající a prudký jen tak, aby jej spoluhráč  ztlumil.

To vše musíme dokázat na místě i  v pohybu!

Přihrávku přijímáme s čepelí mírně nad podlahou. Přijímáním míčku jdeme nejdříve vstříc a potom tlumíme rychlost jeho pohybu zpětným pohybem hokejky a přiklopením čepele. Míček od čepele nesmí odskočit.

Abychom mohli přesně přihrát, musíme natočit čepel hokejky tak, aby byla kolmá k předpokládané dráze pohybu míčku. Na míček tlačíme forhendovou stranou. Nemá-li se zvednout od podlahy, musí čepel zůstat stále trochu přiklopena a v poslední fázi před odehráním může být jen kolmo k podlaze.

Technika přijímání zpracování míčku bekhendovou stranou čepele je obdobná, ale obtížnější, protože bývá čepel ohnuta na opačnou stranu. Na pohybujícího se spoluhráče přihráváme do místa, kde předpokládáme, že bude při přijímání míčku.

Nácvik vyžaduje trpělivost!

Je několik zásad, které si musíme pamatovat a při hře je používat.

a) Míček je před soupeřem v bezpečí, když na něj protihráč nedosáhne.

b) Může-li dosáhnout, nesmí být v klidu. Musíme neustále driblovat a hledat možnost přesné přihrávky na výhodněji postaveného volného spoluhráče nebo se pomocí kličky či obhození o mantinel pokusit o samostatný únik k soupeřově brance.

c) Umožňuje-li to herní situace, snažíme se, abychom byli mezi míčkem a soupeřem, abychom jej vlastním tělem chránili před jeho zásahem. Snaží-li se soupeři i tak odebrat nám míček, bývá to většinou za cenu faulu, který podle pravidel rozhodčí trestá.

d) Při obcházení protihráče kličkou jej musíme oklamat. Naznačíme pohyb jedním směrem  a když následně  zareaguje, vyrazíme kolem něho opačnou stranou. Při kličce po ruce držíme hokejku oběma rukama, míček je na forhendové straně čepele. Při kličce přes ruku pouštíme spodní rukou hůl a tělem i volnou rukou kryjeme míček (je na bekhendové straně čepele), aby na něj soupeř nedosáhl.

Stejně jako v hokeji i ve florbalu známe dva druhy střelby – švihem a příklepem.

Střelba švihem forhendovou stranou čepele je nejpřesnější, a proto nejúčinnější. Pohyb začínáme za tělem, míček pod přiklopenou čepelí blíže k tělu. V průběhu pohybu se čepel postupně narovnává a míček přechází přes střed ke špičce čepele a při došvihu dostává určený směr.

Střelba příklepem forhendovou stranou čepele je prudká, ale málo přesná. Nápřah ani došvih hokejky nesmí přesáhnout úroveň pasu.

Střelba bekhendovou stranou hokejky je stejně jako přihrávka bekhendem podstatně obtížnější, ale vychází ze stejných zásad. Zvláště u začátečníků je málo účinná – nepřesná a málo razantní. Proto se většinou používá jen pro dorážení odražených míčků.

Střelbu nacvičujeme nejprve v klidu, později po samostatném úniku či naběhnutí na přihrávku spoluhráče. Dbejte na dodržování pravidel! Špatné návyky – nápřah nebo došvih nad úroveň pasu se těžko odstraňují!

Přeji vám, abyste ve svém sportovním růstu dostali co nejvýše a abyste za všech okolností dokázali dodržovat pravidla Fair Play.

Pokud by vás trénink herních činností jednotlivce zajímal více, podívejte se na videa na: