Běh nebo chůze na lyžích je způsob dopravy použitelný v zasněženém terénu, zejména je-li chůze bez lyží nemožná nebo značně obtížná a pomalá. Používá se zejména v turistice a rekreačním sportu, ale také k praktické dopravě v horských oblastech mimo upravované silnice. Dnes se k chůzi a běhu na lyžích obvykle užívají speciální lyže, běžky, v minulosti se užívaly univerzální lyže pro chůzi i sjezd. Obdobnou praktickou funkci jako běžky zčásti plní i sněžnice, které však neumožňují skluz po sněhu.
Běh na lyžích je také sportovní závodní lyžařská disciplína, ve které je cílem zdolat danou trať na lyžích v co nejkratším čase. První závody se uskutečnily v Norsku již v 17. století. Ve střední Evropě se první závody uskutečnily roku 1893. Na programu olympijských her se běžecké lyžování poprvé objevuje v roce 1924 v Chamonix ve formě závodu na 18 a 50 km a závodu sdruženého (dnes severská kombinace). Roku 1936 byl na program olympijských her přidán štafetový běh 4×10 km.
Techniky běhu
Klasický styl, v popředí střídavý běh, vzadu jízda soupaž. Stoupání stromečkem do prudkého kopce.
Bruslení.
Technika běhu na lyžích (zejména závodní forma) se neustále vyvíjí. Nejvýraznějším pokrokem je ale vznik tzv. bruslení, které se v oficiální terminologii nazývá volný styl. Prvky bruslení se v běžeckém lyžování vyskytovaly od jeho počátků. Do obecného povědomí se však bruslení dostalo až v sedmdesátých letech, kdy bylo používáno při závodech na dlouhých rovinatých tratích v podobě jednostranného bruslení (jedna lyže jede ve stopě, druhá slouží k odrazu). Ve světovém poháru se technika bruslení poprvé objevila v sezóně 1980-1981, ale až v sezóně 1983-1984 první závodníci absolvovali závod světového poháru zcela bez stoupacích vosků. Na mistrovství světa 1984-1985 již všechna čelní umístění vybojovali závodníci používající bruslení. V následující sezóně (1985-1986) byly upraveny regule běžeckého lyžování a byly odděleny klasická technika a volná technika běhu na lyžích.
Klasický styl
Běží se v připravené stopě s využitím techniky střídavého běhu a jízdy soupaž. Kromě těchto prvků je povoleno odšlapování (odraz jednou lyží) v zatáčce, odšlapování při přejíždění ze stopy do stopy a tzv. stromeček (lyže do „V“ při překonávání prudkého stoupání), při kterém ale nesmí docházet ke skluzu.
Volný styl
Ač ve svém původním významu zahrnuje větší spektrum technik, je v současné době vžitým termínem pro označení jízdy technikou bruslení. Dnes se používá oboustranné bruslení, kdy se lyžař střídavě odráží z obou lyží. Podle četnosti odpichů hůlkami se rozlišuje:
Jednodobé bruslení
Na jeden odraz lyží připadá jeden odpich hůlkami. Používá se v rovinatých a mírně stoupajících úsecích (slangově jedna-jedna, anglicky označováno V1).
Dvoudobé bruslení
Na dva odrazy lyží připadá jeden odpich hůlkami. Používá se ve stoupání nebo obecně obtížnějších partiích (slangově dva-jedna, anglicky označováno V2).
Střídavé bruslení
Odraz jednou lyží je doprovázen odpichem opačnou hůlkou. V podstatě se jedná o stoupání do prudkého kopce „stromečkem“, při kterém se lyže alespoň trochu kloužou; slangově „šumava“, „pavouk“.
Prosté bruslení
Pohyb pouze odrazy lyží, bez odpichu hůlkami. Používá se zejména při sjezdech.
Běh na lyžích řadíme mezi nejzdravější zimní pohybové aktivity. Při běhu na lyžích je do pohybu zapojen největší počet svalových skupin s největším energetickým výdejem. Vzhledem k šetrnosti na pohybový aparát využíváme běh na lyžích při redukci tělesné hmotnosti.
(Wikipedie)
