Oficiální stránky projektu pohybspaja.eu

Běh nebo chůze na lyžích je způsob dopravy použitelný v zasněženém terénu, zejména je-li chůze bez lyží nemožná nebo značně obtížná a pomalá. Používá se zejména v turistice a rekreačním sportu, ale také k praktické dopravě v horských oblastech mimo upravované silnice. Dnes se k chůzi a běhu na lyžích obvykle užívají speciální lyže, běžky, v minulosti se užívaly univerzální lyže pro chůzi i sjezd. Obdobnou praktickou funkci jako běžky zčásti plní i sněžnice, které však neumožňují skluz po sněhu.
Běh na lyžích je také sportovní závodní  lyžařská disciplína, ve které je cílem zdolat danou trať na lyžích v co nejkratším čase. První závody se uskutečnily v Norsku již v 17. století. Ve střední Evropě se první závody uskutečnily roku 1893. Na programu olympijských her se běžecké lyžování poprvé objevuje v roce 1924 v Chamonix ve formě závodu na 18 a 50 km a závodu sdruženého (dnes severská kombinace). Roku 1936 byl na program olympijských her přidán štafetový běh 4×10 km.

Techniky běhu
Klasický styl, v popředí střídavý běh, vzadu jízda soupaž. Stoupání stromečkem do prudkého kopce.

Bruslení.
Technika běhu na lyžích (zejména závodní forma) se neustále vyvíjí. Nejvýraznějším pokrokem je ale vznik tzv. bruslení, které se v oficiální terminologii nazývá volný styl. Prvky bruslení se v běžeckém lyžování vyskytovaly od jeho počátků. Do obecného povědomí se však bruslení dostalo až v sedmdesátých letech, kdy bylo používáno při závodech na dlouhých rovinatých tratích v podobě jednostranného bruslení (jedna lyže jede ve stopě, druhá slouží k odrazu). Ve světovém poháru se technika bruslení poprvé objevila v sezóně 1980-1981, ale až v sezóně 1983-1984 první závodníci absolvovali závod světového poháru zcela bez stoupacích vosků. Na mistrovství světa 1984-1985 již všechna čelní umístění vybojovali závodníci používající bruslení. V následující sezóně (1985-1986) byly upraveny regule běžeckého lyžování a byly odděleny klasická technika a volná technika běhu na lyžích.

Klasický styl
Běží se v připravené stopě s využitím techniky střídavého běhu a jízdy soupaž. Kromě těchto prvků je povoleno odšlapování (odraz jednou lyží) v zatáčce, odšlapování při přejíždění ze stopy do stopy a tzv. stromeček (lyže do „V“ při překonávání prudkého stoupání), při kterém ale nesmí docházet ke skluzu.

Volný styl
Ač ve svém původním významu zahrnuje větší spektrum technik, je v současné době vžitým termínem pro označení jízdy technikou bruslení. Dnes se používá oboustranné bruslení, kdy se lyžař střídavě odráží z obou lyží. Podle četnosti odpichů hůlkami se rozlišuje:

Jednodobé bruslení
Na jeden odraz lyží připadá jeden odpich hůlkami. Používá se v rovinatých a mírně stoupajících úsecích (slangově jedna-jedna, anglicky označováno V1).

Dvoudobé bruslení
Na dva odrazy lyží připadá jeden odpich hůlkami. Používá se ve stoupání nebo obecně obtížnějších partiích (slangově dva-jedna, anglicky označováno V2).

Střídavé bruslení
Odraz jednou lyží je doprovázen odpichem opačnou hůlkou. V podstatě se jedná o stoupání do prudkého kopce „stromečkem“, při kterém se lyže alespoň trochu kloužou; slangově „šumava“, „pavouk“.

Prosté bruslení
Pohyb pouze odrazy lyží, bez odpichu hůlkami. Používá se zejména při sjezdech.

Běh na lyžích řadíme mezi nejzdravější zimní pohybové aktivity. Při běhu na lyžích je do pohybu zapojen největší počet svalových skupin s největším energetickým výdejem. Vzhledem k šetrnosti na pohybový aparát  využíváme běh na lyžích při redukci tělesné hmotnosti.

(Wikipedie)

Florbal je jeden z nejrychleji se rozvíjejících halových sportů podobný pozemnímu hokeji. Florbal je svou dynamičností a atraktivitou přímo předurčen k tomu, aby se stal jedním z nejpopulárnějších sportů.
Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Z každého týmu může být na hřišti v jeden moment maximálně pět hráčů v poli a jeden brankář. Hráči mají speciální florbalové hole a snaží se vstřelit protivníkovi gól. Brankáři hokejku nemají.
Na hřišti 20×40 metrů, které je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, proti sobě nastupují dvě družstva s pěti hráči v poli a brankářem. Většinou se hraje na tři útoky a dva obránce. Branky jsou 160 cm široké, 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40cm v horní části, mají měkkou obvodovou a chytací síť. Hraje se na 3x 20 minut (tento limit platí u mužů a juniorů, u elévů, ml. žáků a st. žáků se časy liší), přestávky mezi třetinami jsou 10 minut (pouze u mužů a juniorů). Juniorky hrají třikrát 15 minut čistého času.
Hráči v poli mohou míček odehrát pouze florbalovou holí, zároveň však není přípustné hrát holí nad úrovní kolen. Lze míček odkopnout nebo zpracovat i nohou, ale přihrávka nebo vstřelení gólu kopnutím je porušením pravidel. Kontakt mezi hráči už není zakázán jako dříve – hra tělem se toleruje. Hra hlavou nebo výskok je zakázaný. Brankář hokejku nepoužívá a může míček odrazit kteroukoli částí těla nebo chytat do rukou, pokud stojí ve vymezeném brankovišti. Dále brankář nesmí dostat nahrávku od spoluhráče, neboli "malou domů" a při výhozu míčku od brankáře se míček musí dotknout své půlky hříště.
Zajímavostí  je, že děrovaný míček nevynalezli Švédové, Finové ani Švýcaři, ale Američané, kteří používali plastový děrovaný míček  ke trénování baseballu; tento míček byl původně přibližně dvakrát větší.
Švédsko udává směr ve vývoji dnešního florbalu a má nejvíce registrovaných florbalistů na světě. Česká florbalová unie je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary.
Florbal, jako kolektivní hra s proměnlivým herním dějem, představuje jednu z vhodných alternativ v náplni vyučovacích hodin tělesné výchovy i zájmových kroužků na školách. Přispívá k rozvoji pohybových schopností, zvyšuje celkovou zdatnost svěřenců a v neposlední řadě příznivě ovlivňuje jejich osobnostní charakteristiky.
Letošní Mistrovství světa 2010 ve florbalu se konalo ve Finsku a naši skončili na 3. místě.

Badminton je individuální olympijský raketový sport. Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě. Jeho přímým předchůdcem je indická poona.
Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo vymezené území nebo neodehrání protivníkem správně zahraného míčku.
Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Během jediného zápasu hráč naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje i 300 km/h; Cílem hry je umístit míč přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl (nebo se dotkl soupeře či jeho oděvu). Chybou je tedy, pokud míč spadne do sítě nebo mimo pole soupeře.
Badminton je individuální sport, zahrnující pět disciplín: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen, smíšená čtyřhra.

(toliko o badmintonu Wikipedie)