Oficiální stránky projektu pohybspaja.eu

S badmintonem se dá začít mezi 6-8 rokem. Cesta k vrcholovému výkonu je velmi dlouhá, trvá více než 13 let (badmintonista dosahuje vrcholu ve věku 21-25 let). Hlavním heslem pro trénink dětí (v jakémkoliv sportu) je "DÍTĚ NENÍ MALÝ DOSPĚLÝ". Tento fakt musíme respektovat a přizpůsobit tomu tréninkové podmínky i cíle. Hlavní zásadou tedy je předpoklad přizpůsobení tréninku věku. Věková specifika jsou především:

- tělesné proporce (intenzivní růst),

- funkce orgánů (dozrávání orgánů těla a jejich funkcí),

- různorodá psychika a odlišné chování (změna v psychickém vývoji),

- změny ve výkonnosti (výkonnost v pohybových činnostech se zvyšuje).

Psychomotorický vývoj dítěte není předmětem tohoto článku, proto jen krátce. Více na toto téma najdete například ZDE.

Mladší školní věk (6-12 let)

1. Oblast anatomická: plynulý růst orgánů, zvyšuje se odolnost organismu, zdůrazňujeme správné držení těla (vyvíjí se kostra).

2. Oblast psychická: názorové vnímání (předvedení cviku), problém se soustředěním (změna aktivit), rozvoj smyslu pro fair-play.

3. Oblast motorická: tzv. zlaté pohybové období (rozvoj obratnosti, pohyblivost, růst rychlosti), nejsou zásadní rozdíly mezi dívkami a chalpci. Základem je učení je hra.

4. Přístup trenéra: herní principy, pestrá skladba tréninkové jednotky.

V badmintonu učime děti (tzv. základní badmintonový trénink):

- základní technice úderů a práci nohou,

- základy taktiky,

- pravidlům (později soutěže),

- trénink nezaměřujeme jednostranně na badminton, ale věnujeme se i ostatním sportovním aktivitám,

- vytvoření návyku na pravidelný trénink (kladný vztah ke sportu).

V oblasti tělesné přípravy se zaměřujeme:

- na koordinaci,

- reakční rychlost,

- pohyblivost,

- sílu (pouze s vahou vlastního těla),

- aerobní vytrvalost přirozená - hry,

- vyhýbáme se anaerobnímu tréninku!!!

Starší školní věk (11-15 let)

1. Oblast anatomická: období puberty (zásadně se mění vnitřní prostředí organismu, hmotnost a výška) - typická je "klackovitost", neohrabanost.

2. Oblast psychická: období vzdoru - náladovost, citový život, kritičnost, orientace na sebe sama. Rozvoj logického a abstraktního myšlení. Děti se dovedou soustředit delší dobu.

3. Oblast motorická: roste výkonnost, zvyšují se rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Vhodné období pro rozvoj rychlosti, problémy s obratoností (nutný základ z mladšího věku, který dále rozvíjíme).

4. Přístup trenéra: ternér by měl být taktní a diskrétní, osobní příklad.

V badmintonu učíme děti:

- úderová technika,

- technika pohybu po dvorci - růst taktiky a herní inteligence,

- pravidelné soutěže,

- začátek anaerobního tréninku (rychlostní vytrvalost) a posilovacího tréninku (s mírnou zátěží - expandery, overbaly, gymbaly, lehké činky, medicimbaly, vlastní tělo aj.),

- zvyšuje se specializace na úkor základního tréninku (všestranost nesmí zmizet!!!).

V oblasti tělesné přípravy se zaměřujeme:

- aerobní vytrvalost,

- pohyblivost (důležitá jsou strečinková cvičení),

- další rozvoj síly, rychlosti a obratonsti.

Dorostový věk (15-18 let)

1. Oblast anatomická: vyrovnání pubertálních nesrovnalostí, dokončení růstu a vývoje orgánů.

2. Oblast psychická: vysoké abstraktní myšlení a vysoká míra logického uvažování. Ustalují se zájmy a potřeby.

3. Oblast motorická: dochází k rozvoji všech pohybových schopností.

4. Přístup trenéra: větší obtíže u chlapců (odmlouvání, hrubost), vedení k samostatnosti a odpovědnosti za jeho jednání. Velký vliv má kolektiv.

V badmintonu se soustředíme (tzv. specializovaný trénink):

- učení pokročilým úderům (např. klamavé údery, smeče),

- nové taktické dovednosti (např. čtení hry soupeře),

- pravidelný trénink a soutěže (ty se stávají součástí tréninkového programu).

V oblasti tělesné přípravy se zaměřujeme:

- aerobní a anaerobní trénink,

- posilování se závažím.

Všechny etapy tréninku dětí a mládeže by měly obsahovat radost a dobrý pocit ze hry a tréninku!

Rozměry hřiště, výška sítě

Hřiště pro dvouhru

Hřiště pro čtyřhru

Počítání

Hraje se bez ztrát, na dva vítězné sety do 21 bodů. Za stavu 20:20 se uplatní pravidlo, kdy vítěz musí získat o dva body více než poražený. Za stavu 29:29 vyhrává ten, kdo první dosáhne 30. bodu.

Hráči mění strany po skončení prvního setu, před začátkem třetího setu (pokud se hraje) a ve třetím setu, když jedna ze stran poprvé dosáhne 11 bodů. Mezi 1. a 2. setem stejně jako mezi 2. a 3. setem je přestávka v délce 120 s. V každém setu je přestávka 60 s, když je dosaženo 11 bodů.

Podání

Podávající i přijímací stojí uvnitř příčně protilehlých polí pro podání. Míč musí být udeřen pod úrovní pasu. Strana, která získala podání, servíruje tak dlouho, dokud vítězí ve výměnách.

Strana, která zvítězila v předchozím setu, podává v následujícím setu jako první.

Podání ve dvouhře

Z pravé strany se podává vždy na začátku a při sudém počtu dosažených bodů, z levé strany se podává při lichém počtu dosažených bodů.

Podání ve čtyřhře

Z pravé strany se podává vždy na začátku. Při zisku sudém počtu dosažených bodů podává hráč stojící vpravo. Při lichém počtu dosažených bodů podává hráč stojící vlevo.

Stejný hráč podává, dokud podávající strana neudělá chybu, pak podává druhá strana. Každá strana má jen jedno podání.

Hlavní chyby

Podání není správně provedeno (letí mimo vyznačené pole pro podání, míč je udeřen nad pasem).

Míč letí mimo hřiště – aut.

Míč projde sítí nebo pod sítí.

Míč letí do sítě.

Míč se dotkne těla hráče.

Míč je udeřen na straně protihráče.

Hráč se dotkne sítě tělem nebo raketou.

Hráč se dotkne míče dvakrát za sebou.

Zdroj informací:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Badminton

M. Novotná, T. Mendrek: Badminton, Grada Publishing a.s., 2007

Úvodem o pohybových hrách

Při nácviku herních činností jednotlivce ve sportovních hrách postupujeme od průpravných her k herním cvičením. Po dosažení určité kvalitativní úrovně technické a taktické začínáme s jejich zdokonalováním. Při zdokonalování herních činností jednotlivce ve sportovních hrách používáme částečně herní cvičení, ve větším rozsahu přípravnou, řízenou a volnou hru. Efektivní je i využití pohybových her jako specifických forem cvičení. Méně náročné pohybové hry, které nevyžadují dokonalé ovládání herních činností jednotlivce, se uplatňují v nácviku. Pohybové hry se složitějšími pravidly, ve kterých navíc přichází i k soubojům hráčů vzhledem na cíl hry, jsou vhodné pro zdokonalování. Hlavní znak pohybových her - soutěživost zvyšuje zájem hráčů, intenzitu cvičení a především připravuje hráče na herní situace typické pro jednotlivé sportovní hry.

Pohybové hry pro badminton

Obíhaná

Jak můžete vidět na přiloženém videu, jde o klasické vyřazování hráčů pomocí obíhání. Jde o hru jednotlivců, kteří se snaží vyřadit soupeře a dostat se až do finále (zůstanou poslední dva hráči), které se hraje např. na jeden vítězný míček. Při obíhání pozor na síť (lépe je obíhat mimo stojany)!!!

Badmintonový volejbal

Dvě čtvercové herní plochy oddělte badmintonovou (volejbalovou) sítí nebo širší stuhou nataženou ve výši 155 cm nad zemí. Velikost čtverců je závislá na počtu hráčů. Když proti sobě nastoupí dvě dvojice, postačí rozměry badmintonového hřiště. Při hře trojic, čtveřic nebo větších týmů herní území zvětšujte. Pak hrajete badminton podle pravidel volejbalu. Na každé straně se mohou míčku dotknout nanejvýš tři hráči, potom ho musí poslat přes síť soupeřům. Nikdo nesmí udeřit do míčku dvakrát za sebou. Blokování je zakázáno. Hraje se na sety podle dopředu určeného počtu bodů.

Literatura

www.infovek.sk - pohybové hry

M. Zapletal a kolektiv: Velká encyklopedie her III - Hry na hřišti a v tělocvičně

Video - www.youtube.com/user/scanyd

KURT

Sportovní badminton se odehrává na dvorci, s přesně stanovenými rozměry (viz. obrázek). Síť je ve výšce 155 cm. Pro rekreační pojetí si můžeme zvolit i jiné rozměry sítě (např. část hřiště pro tenis, volejbal), venku můžeme hřiště vymezit kužely nebo provázky.

MÍČKY

V zásadě existují dva základní druhy míčků:

I. Míčky péřové: Rychlost péřového míčku je udávána v tzv. granech, nejčastěji používané jsou košíčky s označením 77 nebo 78 (4,99-5,05 gramů).

II. Míčky ze syntetických materiálů (plastové, nepéřové): Plastové míčky jsou odolnější, trvanlivější a díky těmto vlastnostem jsou i více oblíbené mezi širokou veřejností. Podle barvy proužku na hlavičce rozlišujeme tři základní rychlosti míčku:

• červený proužek (nejrychlejší) – vhodné do chladnějších podmínek do 15 ºC
• modrý proužek (středně rychlé) – teplota 15-25 ºC
• zelený proužek (pomalé) – při teplotě nad 21 ºC

RAKETA

Při výběru rakety sledujte především tyto parametry – hmotnost, vyvážení, tvar hlavy rakety, tuhost rámu, výplet – které pak ovlivňují konečnou cenu. Většina firem produkující badmintonové vybavení produkuje rakety v řadách: pro děti, začátečníky, rekreační hráče a závodní hráče. Liší se vahou, použitými materiály a cenou. Raketa ovlivňuje výkon jen částečně (max. do 15%). Lehká raketa nemusí být výhodou (těžší raketa přenáší na míček více energie a méně zatěžují tělo, naopak lehké rakety lépe vedou úder, ale přenášejí méně síly – tím důležitější je správné technické provedení úderu), nesprávná technika s takovou raketou může přivodit únavové bolesti ramene nebo lokte.

Doporučení pro výběr rakety:

• Nebát se dát „na první pocit“ z rakety (pokud vám sedí, další raketu nehledejte).
• Pro začátečníka není vhodné začínat s raketami pro pokročilé (jsou lehké a drahé). Dobrou raketu pro začátečníky pořídíte v cenové relaci 600-1000 Kč.
• Zavedené firmy mají širokou nabídku raket od rekreační po závodní.
• Pro malé děti (7-8 let) je vhodnější koupit kratší raketu.
• Nedoporučuje se kupovat laciné sety raket v nízké cenové relaci. Ty jsou vyrobeny z nekvalitního materiálu a výplet rovněž moc nevydrží, nebo v něm míček při prudším úderu zůstane. Ovšem pro "pinkání" k vodě jsou dostačující.
• Pro rekreační hráče a začátečníky jsou doporučeny tlustší výplety z umělých vláken, které jsou trvanlivější i levnější než tenčí přírodní struny, které používají spíše zavodní hráči.

OBLEČENÍ A OBUV

Velmi důležitá je správná sálová obuv, která by měla být proti skluzná, lehká, měla by dobře tlumit nárazy, nejsou vhodné vysoké basketbalové tenisky, lepší je podrážka světlé barvy. Volba oblečení je individuální záležitostí hráče.

Zdroj informací: M. Novotná, T. Mendrek: Badminton, Publishing a.s., 2007

Krátké představení

Podstatou hry je odrážení péřových míčků raketami přes vyšší síť. Dnešní varianta hry vznikla z indické hry „poona“ a do Anglie byla přenesena v roce 1860. Začala se hrát na panství vévody z Badmintonu (odtud název hry). Roku 1887 byl založen první badmintonový klub a vznikla pravidla. Do československá se tento sport dostal až v 50. letech 20. století. V badmintonu se pořádají soutěže mužů i žen a to jak ve dvouhrách tak čtyřhrách.

Doporučení pro začátečníky

Herní činnosti jsou náročné na postřeh, na rychlou změnu pohybu a vyžadují značnou pohybovou úroveň hráče, dobré ovládání rakety a dobrou fyzickou kondici. Proto se hráči musí pro hru dlouhodobě připravovat, trénují techniku úderů i kondici. Vlastnosti míčku komplikují odhad jeho letu a možnosti jeho odehrání. Přestože badminton vypadá pro dětí lákavě, není pro ně snadný. Pohybově vyspělé děti mohou odrážet míček ve dvojici nebo zkoušet odrážet míček přes síť, a to nejlépe ve dvojici s dospělým nebo zkušenějším spoluhráčem.

Průpravné hry pro badminton

Potřebné pohybové dovednosti mohou děti rozvíjet pomocí pohybových her. Soubor her pro dětí od 6 do 15 let zaměřené na odpalování.

Krmení dravé zvěře

Pomůckou jsou dřevěné nebo papírové hole, rakety na softtenis  nebo badminton, molitanové míčky.

Popis hry: Hráči si vyznačí v prostoru hrací plochy čtverce (žiněnky) nebo kruhy (obruče) a do nich nakreslí nebo umístí obrázek zvířete (klece s dravými zvířaty). Potom od startovní čáry postupně pálkují míčky směrem ke klecím. Komu se podaří zasáhnout klec se zvířetem (nakrmit zvíře), dostává bod nebo obrázek zvířete. Hra se hraje, dokud nejsou všechna zvířata nakrmena. Po ukončení hry si hráči porovnávají získané body.

Metodické poznámky: Při hře je možné motivovat hráče k většímu odpálení míčku prodlužováním vzdálenosti od klecí, případně více body za zasažení vzdálenější klece se zvířetem.

Cvičený balonek

Pomůckou je pro každého papírová nebo dřevěná hůl a nafukovací míček.

Popis hry: Každý hráč drží hůl, na jejím konci je přivázaný nafukovací balonek (doporučená délka provázku je 1 metr). Úkolem každého hráče je citlivě odrážet míček a udržet ho co nejdéle nad zemí. Starší hráči ji mohou počítat počet odrazů.

Metodické poznámky: Starší a zkušenější hráči mohou hrát na čas nebo na maximální počet odrazů. Při jiné variantě hry má každý hráč dvě pálkovací hole. V každé ruce drží jednu a snaží se odehrát míček střídavě pravou i levou rukou.

Na papunca

Ke hře budeme potřebovat molitanový míček (košíček) a raketu.

Popis hry: Na zemi se označí velké kolo (asi 1 metr). Vylosovaný hráč stojí u kruhu, nadhodí a odrazí míček kamkoliv do prostoru kolem. Ostatní hráči stojí volně v hracím prostoru a snaží se míček co nejrychleji chytit. Kdo míč chytne nebo zdvihne ze země, zastaví se na místě a snaží se zasáhnout středové kolo. Jestliže se trefí, stává se středovým hráčem v další hře. Pokud se do kruhu netrefí, pálkuje opět první hráč.

Metodická poznámka: Hra je poměrně rychlá a jednoduchá. Hráči, kteří pálkují míček, mohou zvolit libovolný směr i sílu úderu. U mladších dětí vymezíme každému určitý prostor, který mají sledovat. Zkušenějším hráčům ponecháme volné rozestavení.

Na pásma

Hra zaměřená na více činností – koulení, házení, kopání, odpalování. Pomůcky – koule, míče, různé pálky s míčky.

Popis hry: Na hrací ploše vyznačíme místo pro hráče a několik pásem – potok, rybník, řeku, moře, oceán. Jednotlivá pásma jsou široká podle možností hráčů. Hráči s postupně trefují do jednotlivých pásem způsobem, který určí vedoucí hry. Cílem hry je správný odhad síly potřebné k umístění míče do území a volba odpovídající techniky.

Metodické poznámky: Na začátku hry je potřeba především u mladších dětí ponechat volnost při volbě pohybu, například při odpalování. Potom jim určíme pravidlo, jakým způsobem bude míček umisťovat do pásem. Pro zkušenější hráče volíme vzdálenější a užší pásma a můžeme počítat body za správné umístění míčku.

Hra dvojic

Hra je zaměřena na házení, chytání, odpalování, koulení, odbíjení a souhru ve dvojici. Ke hře budeme potřebovat míče a další pomůcky podle činnosti.

Popis hry: Hráči vytvoří dvojice a snaží se o co nejvíce přihrávek určeným způsobem. Přihrávky si mohou děti počítat, nebo je počítá vedoucí hry. Hra končí špatnou přihrávkou. Vzdálenost si mohou zvolit hráči podle uvážení, nebo ji zvolí vedoucí hry.

Metodická poznámka: U nejmenších dětí  volíme jednodušší činnosti a postupně hru ztěžujeme. Dvojice se mohou měnit a děti tak mohou vyzkoušet spolupráci při velmi jednoduché hře.

Pálkovaná do čtverce

Hra je zaměřena na házení, odpalování - rozvíjí  obratnost. Ke hře budeme potřebovat míček (tenisák, softbalový míček apod.), pálku nebo raketu.

Popis hry: Vyznačte na hřišti čtverec o straně dva metry. Na každou stranu čtverce se postaví jeden hráč s pálkou (raketou) v ruce. Druhá čtveřice hráčů stojí asi v 5 až 10 metrové vzdálenosti od pálkařů a hází malý míček tak, aby dopadl do čtverce. Pálkaři se tomu snaží zabránit a letící míček odpalují. Když míček spadne do čtverce, obě mužstva si vymění role.

Metodická poznámka: Počítá se jen první dotek země, jestliže míček skočí do čtverce po odrazu od země, není to platný zásah. Místo čtveřic hrají někdy jen trojice nebo dvojice.

Na dědka

Hra je zaměřena na házení, odpalování. Rozvíjí rychlost a obratnost. Ke hře budeme potřebovat míček a pálku.

Popis hry: Hráči nejdříve vyznačí na hřišti dva kruhy, jeden větší a druhý menší. Mezi kruhy je vzdálenost 15-20 kroků. U většího kruhu stojí všichni hráči až na jednoho, kterému při rozpočítání před hrou připadla úloha dědka. Dědek se postaví do hřištěm kamkoliv do menšího kroužku. Hráči pak jeden po druhém nastupují do velkého kruhu, nadhodí si míček do výšky a pálkou ho odrazí co nejdál do hřiště. Dědek se pustí za letícím míčkem. Pálkař vyběhne z velkého kruhu a utíká k menšímu kruhu, tam pálkou třikrát udeří o zem a co nejrychleji se vrací do velkého "odpalovacího" kruhu. Dědek se snaží pálkaře zajmout, ještě než doběhne zpátky. Může po něm hodit míček, nebo se ho dotknout míčkem drženým v ruce. Pokud se mu to povede než se pálkař vrátí zpět, odvede si ho do malého kruhu jako zajatce a pomocníka. Na pálku nastoupí další hráč. Odpálený míček chytají dva - dědek a pomocník. Pomocníků během hry neustále přibývá. Ostatní hráči se střídají v odpalování a běhají tak dlouho, dokud nejsou všichni pozajímáni. Kdo se udrží na pálce nejdéle, přebírá v příštím kole hry roli dědka.

Metodická poznámka: Hra je možná hrát i s badmintonovou raketou a softtenisovým míčkem. Pokud se hráč do pálky nebo rakety míčkem netrefí, může se rovnou zařadit do role pomocníka. Hru si můžete i dále libovolně upravovat - počtem hráčů, mohou proti sobě hrát i více družstev s více dědky atd.

Literatura:

B. Borová: Míče, míčky a hry s nimi. Portál, 2001.

M. Zapletal a kolektiv: Velká encyklopedie her III - Hry na hřišti a v tělocvičně, Olympia, 1987.

Badminton je individuální olympijský raketový sport. Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě. Jeho přímým předchůdcem je indická poona.

Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo vymezené území nebo neodehrání protivníkem správně zahraného míčku.

Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Během jediného zápasu hráč naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje i 300 km/h; Cílem hry je umístit míč přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl (nebo se dotkl soupeře či jeho oděvu). Chybou je tedy, pokud míč spadne do sítě nebo mimo pole soupeře.

Badminton je individuální sport, zahrnující pět disciplín: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen, smíšená čtyřhra. (Wikipedie)